"Normální cestou údolím Horcones"
Aconcagua se stala za poslední roky velice populární, a to asi hlavně zařazením do skupiny 7-mi vrcholů. Bez toho by zřejmě mnoho pokušitelů o výstup nemělo důvod jet přes půl zeměkoule kvůli té "nudné hromadě štěrku", jak se o Aconcague v obecném povědomí traduje. A to by byla škoda. Protože ačkoliv výstup normální cestou je vskutku po technické stránce tak jednoduchý, jak se jen traduje, Aconcagua včetně svého okolí poskytuje opravdu krásné horské scenerie.
K výstupu je potřeba zakoupit povolení a zaplatit muly pro vynášku do základního tábora. Je dobré počítat se zimou (i když to nemusí být pravidlem): výškové boty, peří na sebe a na spaní, chemická teplíčka do rukavic a do bot... Pro normální cestu není zapotřebí ani cepín, pouze mačky jsou výhodou.
Výstup na vrchol závisí v podstatě jen na dvou faktorech: individuální schopnosti snášet výšku a na počasí. První je do značné míry závislý na aklimatizaci. Základní tábor(y) Plaza de Mulas (stejně tak i Francia a Argentina) se nachází ve výšce kolem 4.000m. Náš postup byl celkem bežný: dvoudenní pochod do základního tábora, tam pak jeden den odpočinku a aklimatizace vleže, druhý den lehký výstup do 5.000m s návratem a konečně třetí den postup do Nido de Condores (5.500m). Zde opět jeden den aklimatizace a další den samotný výstup na vrchol (převýšení 1.400m) s návratem do základního tábora (sestup 2.600m). Čas na výstup na vrchol s návratem do Nido: 10hodin. Pro sestup do základního tábora další 2 hodiny. Celý výlet Praha - Cerro Aconcagua - Praha trval 12 dnů.
Krize v 6.300m: podobně jako kamarád jsem na stejném místě pocítil náhlou krizi (dušnost, velká únava). Zastavil jsem se asi na 3/4 hod a zkoušel to pomalu rozchodit (počítání kroků kvůli zklidnění psychiky). Nakonec se podařilo krizi překonat a pozvolna se vrátit k původní rychlosti výstupu. Teprve při sestupu jsem odhalil pravděpodobnou příčinu: v dané výšce se nachází bohaté vrstvy síry. Už na íránském Damavandu mne upozorňovali na možné zdravotní problémy působení síry v kombinaci s řídkým vzduchem (tam to bylo o to intenzivnější že se jedná o dřímající vulkán s množstvím aktivních výduchů - za následek to má že množství zvířat jako třeba ovce po inhalaci sirných výparů ztrácejí orientaci a hynou na svazích hory...). Zde se jednalo o následek pěkného počasí - skoro úplné (a mimořádné) bezvětří umožnilo zřejmě místní navýšení koncetrací sirných výparů.
Ačkoliv ze všech stran je zdůrazňována potřeba opatrnosti ve vztahu k riziku výškové nemoci, každý rok dochází na Aconcague - i přes neustálou přítomnost rangerů včetně záchrany s pomocí vrtulníku - ke 4-6ti smrtelným případům. Jen několik dnů před naším příjezdem byl v táboře Berlin ve výšce 5.900m nalezen mrtvý Čech - příčinou smrti byl otok mozku.
Pokud jde od počasí zažili jsme i proslulé "Viento blanco" naštěstí jen při pobytu v základním táboře. Být kdekoliv výše by asi opravdu nebylo příjemné. Silný vítr se sněžením totiž dle předpovedi opravdu doprovází i silné elektrické výboje. První hřmění znělo jako v dálce jedoucí nákladní vlak. Ale s rostoucí intenzitou jevu už nebylo pochyb o tom ze nahoře panuje celkem slušné peklo.
My jsme měli kliku na dva naprosto slunné vrcholové dny s bezvětřím. Na vrcholu šlo pobýt bez bundy. Dokonce i při zahájení výstupu v 6 ráno bylo natolik teplo (asi jen -20C) že jsem vůbec nepoužil péřové oblečení. A stačily by i běžné plasťáky, nebyly nutné ani speciální výškové boty (v mém případě velmi pohodlné, teplé a přitom lehké boty Millet Everest).
Únor 2011
Fotogalerie výstupu na Cerro Aconcagua
|
Další informace: karel@praha.cz