Karel IV - Praha.cz

Praha.cz

 
Karel IV

Tento vladař z dynastie Lucemburků, patří bezesporu mezi nejdůležitější krále a císaře evropské historie. Pocházel z manželského lože Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Narodil se 14. května 1316 a zemřel 29. listopadu 1378 též v Praze. Jako jedenáctý český král se mimořádně staral o český stát v ostrém kontrastu s jeho otcem Janem.







Cesta ke korunám

Karel IV., křtěný jako Václav, byl jako malý princ vychováván na francouzském královském dvoře, na který nastupuje 1323. Jméno přijal Karel po svém kmotru, jímž byl jeho strýc, francouzský král Karel IV. Sličný. Žení se s Blankou z Valois. V Paříži získává rozsáhlé vzdělání. Hovořil, psal a četl německy, francouzsky, latinsky a italsky (česky se učí až roku 1333 po příjezdu do Českého království, které spravoval na místo jeho otce). V lednu 1334 se stává moravským markrabětem. Karel se připravuje a čeká na hodnost Českého krále. Korunován byl arcibiskupem Arnoštem z Pardubic 2. září 1347 společně s Blankou a při této příležitosti nechal zhotovit pro tento akt novou českou korunu.

Na titul římského panovníka čeká ještě déle a boj o korunu není jednoduchý, římským císařem je poprvé korunován až 1346. Ve volbě se utkává s dosavadním císařem Ludvíkem Bavorem, ale ten umírá při lovu medvědů, ale v boji o titul pokračuje jeho syn Ludvík Braniborský ve prospěch Eduarda III., který byl přinucen k rezignaci. Karel IV. je plně akceptován Evropou, jako jediný římský panovník teprve roku 1349, kdy je znovuzvolen a znovu korunován.

Mezi tím papež Klement VI. (bývalý Karlův učitel) povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství. Roku 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály Sv. Víta. Král Karel se hlásí k přemyslovským tradicím a je zároveň i konfrontován s půtkami vzdorné šlechty, a i to se mu podaří zvládnout a České království se stává přijímanou součástí římské říše.

Roku 1348 se koná společné zasedání říšského a českého sněmu. Zde byla potvrzena privilegia Českého království, které je uváděno jako „zvlášť vznešený článek Říše římské“ (je používáno i označení země jako Země Koruny České). V tomto roce je sepsána i zakládací listina nynější Univerzity Karlovy. V Zemi Koruny České se Praha stává Karlovým sídelním velkoměstem římské říše.

Prahu se král stará zcela mimořádným způsobem. Zakládá Nové Město pražské s náměstím (dnes Karlovo náměstí) a je vyměřeno i nové náměstí dnes známé jako „Václavák“, dříve nazýváno jako Koňský trh. V letech 1357-1400 byl postaven i nový pražský kamenný most, nyní známý jako Karlův most. V roce 1348 zakládá hrad Karlštejn nejen jako „trezor“ pro korunovační klenoty, ale i jako místo jeho rozjímání.



Královy ženy

Blanka z ValoisByl čtyřikrát ženatý a o Blance z Valois jsme se už zmínili. Z tohoto svazku vzešly dvě dcery a Blanka však krátce po korunovaci umírá.

Druhou manželkou byla Anna Falcká, narozena 1329 a korunována 1. 12. 1349, Karel s ní měl syna Václava, který umírá jako nemluvně. Sama Anna umírá roku 1353.

Třetí manželkou se stala Anna Svídnická a dává Karlovi dceru Elišku a později i syna Václava. Umírá roku 1362.

Anna FalckáAlžběta (Eliška) Pomořanská byla poslední čtvrtou manželkou krále a císaře a povila šest dětí, z toho čtyři syny a dvě dcery. Nejprve byla roku 1363 korunována na českou královnu a v listopadu 1368, byla Alžběta korunována císařskou korunou. Říká se o ní, že lámala podkovy a trhala pancíře.

Král Karel měl i levobočky, což nikterak neubírá jeho významu. Ostatně „zasít královský oves“ bylo v tehdejší Evropě velmi rozšířené.



Karel jeho rytířské časy

Jeho rytířské časy, kdy byl vychováván jako válečník, se hemžily úrazy, sečné rány nepočítaje. Život mu uštědřil mnohé vážné následky turnajů i nemocí. Ve světle posledních vědeckých prací měl i těžký úraz dolní sanice, ale historická literatura o tom spíše mlčí, zřejmě tento pokyn vydal všem, co věděli o tomto úrazu i náročném léčení on sám. Dnes nelze vyloučit, že šlo o projev polyartikulární dny nebo o zánět nervů a míšních kořenů v krční páteři, který doprovázel těžký úder na dolní čelist, a tím byla poškozena právě krční páteř. Ochrnuly mu i všechny končetiny. Dříve bylo uvažováno i o tom, že to byl následek pokusu o otravu.

Turnaje této doby byly velmi tvrdé a nějaká ohleduplnost šla naprosto stranou. Evropská šlechta se mrzačila a umírala při těchto prestižních událostech tak intenzivně, že byly turnaje pod trestem zakazovány, ale marně. Turnaje pozbyly přitažlivosti až změnou způsobu života šlechticů a používáním střelných zbraní při bitvách.

Ukončení Karlovy vlády

Ještě před smrtí vykoná se svým nástupcem Václavem dlouhou cestu do Francie na královský dvůr a hovoří zde s Karlem V. o palčivých politických věcech té doby. (Jen malá poznámka; z Francie a Německa či obráceně jedete po dálnici, která je označována jako Via Carolina - u nás je to stále jen E 50 nebo je jiné pojmenování u dálnice neviditelné. )

Tento skvělý válečník a diplomat, rozmnožitel státu v osobě krále a císaře vytvořil veliké české území, i když byl vlastně Lucemburk. Nezalekl se silných armád a bojoval v mnoha vojenských taženích. Na smrtelné lože jej přivedla zlomenina krčku stehenní kosti a uvázán na lůžko umírá na zápal plic.

Jeho významu a nesmírnému přínosu si byli dobře vědomi již významní lidé nejen z Čech. Takto obrovský rozmach se již nikdy neopakoval a jak to vypadá, dnes už nikdy opakovat nebude. Škoda, že takového vládce už mít nebudeme. Jeho ostatky jsou uloženy v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.


Autor: Natálie Růžičková